Mainstreamovými médii nyní hýbe kauza učitelky M. Bednářové, která si dovolila ve výuce o dění na Ukrajině vybočit z oficiálních osnov.

Nehodlám se tu zabývat jejími vyjádřeními, ale celkovým stavem našeho školství. Školství bohužel silně zideologizovaného.

Nezapomeňme na vměšování BIS do osnov škol výrokem, že „ve školách se učí sovětský výklad moderních dějin“. Toto tvrzení samozřejmě není ničím podloženo.

Michal Koudelka pak doslova prohlásil: „Považujeme, ve shodě s velkou částí odborné veřejnosti, za stěžejní, aby mladí lidé opouštěli náš školní systém s mnohem širšími znalostmi moderních dějin včetně důležitých a mnohdy ne příliš známých souvislostí. Protože jen občan, který bude chápat naši historii ve všech souvislostech, bude schopen čelit stále většímu informačnímu chaosu a zvládne rozlišit dezinformace od reality“ (Viz ).

Bojím se, že realita je taková, že mnozí studenti opouštějí střední školy bez znalostí základních historických událostí, natož aby chápali jejich souvislosti. To za prvé. A za druhé mám obavu, že BIS rozhodně nejde o to, aby se na školách učila historie v souvislostech. To by bylo totiž v příkrém rozporu se silně zideologizovaným pohledem na svět, který nám denně mainstreamová média s Českou televizí v čele servírují.

Zatímco sledujeme mediální hon na paní Bednářovou, v tichosti se přešlo, jak jedna z učitelek reagovala na kresbu prvňáčka s motivem, jak zabít šéfa hnutí ANO a tehdejšího premiéra, Andreje Babiše. Malý školáček namaloval, jak snadno vyhodit Babiše do povětří. A od třídní učitelky dostal pochvalné razítko v podobě červeného zajíčka. Maminka dítka na sociální síti zdůraznila, že se se synem doma o politice nebaví, ale obrázek si prý nechá zarámovat.

No já jsem mu mluvila do duše, jestli se ty vraždy hoděj do školy. Namítnul, že paní učitelka taky říkala, že se Babiše musíme zbavit. Politiku s ním neřeším, leda by mi četl mail, když jsem včera psala do VZP. Rám zvážím, obrázek samo uschovám.“ Učitelka, která žáčkům tvrdí, že je třeba se zbavit premiéra země (tehdy to nebyl P. Fiala), jistě propuštěna nebyla.

Jistý jedenáctiletý Adam se ve škole zeptal: „Vždyť když při covidu někdo ukradl housky, byl odsouzený do vězení. Jak to, že Putin může zabíjet a nikdo mu nic neudělá?“

Žádný vyučující ho jistě neupozornil, že před Putinem napadli suverénní země mj. W. Clinton, G. W. Bush či B. Obama – a nikdo je rovněž nezavřel. Naopak, u nás jim média držela palce.

Podívejme se blíže, jak má podle různých manuálů vypadat (na rozdíl od hodiny M. Bednářové) výuka k dění na Ukrajině:

Zde se dokonce mezi doporučené učební materiály dostal článek silně ideologického média Forum 24 (Viz ). V něm se mimo jiné praví, že zatímco „demokratický svět chce žít v míru, Rusko chce válku“ (slova Slovenského premiéra, E. Hegera). Samozřejmě si nikdo ani nedovolí ceknout o tom, že onen „demokratický svět“ osm let přihlížel vraždění civilistů na Donbase, včetně malých dětí. Či že neučinil nic, aby vyšetřil masakr v Oděse, kde byli zaživa upáleni nevinní lidé. To se do našich osnov evidentně nehodí.

Zatímco o ruských vojenských intervencích je zpracován obsáhlý materiál (Viz ), obávám se, že o těch amerických (Irák, Libye, Sýrie ad.) se na našich školách příliš neučí. Stejně, jako si nikdo nedovolí špitnout o tom, že Západ podporoval mafiána, teroristu a válečného zločince, Thaciho.

Kniha M. Nekoly, Operace Kondor (Viz ) zřejmě rovněž nemá příliš vysoké šance stát se doporučenou literaturou pro naše žáky. Škoda. Dozvěděli by se totiž, jak za studenoválečné éry USA podporovaly v latinskoamerických zemích ty nejhorší režimy, jež si v mučení nezadaly s Hitlerovým Německem. Namátkou jmenujme režimy A. Pinocheta, R. Trujilla, H. Banzera či A. Stroessnera).

Osobně bych děti učil přemýšlet. Proto bych jim zadal slohovou práci, v níž by měly hledat argumety prostistrany a hrát si na obhájce V. Putina a jeho vojenské operace. Rovněž bych je nechal mezi sebou debatovat, aby byly konfrontovány s odlišnými argumenty.

„Debata je jednou z nejúčinnějších metod učení kritickému myšlení. Vyžaduje aktivní učení a vyžaduje od žáků, aby byli připraveni bránit své argumenty. Kritické myšlení podněcuje jak příprava, tak samotné debatování. Zatímco tradiční vzdělávací metody učí žáky obsahu a koncepcím, debata tuto znalost využívá jako začátek cesty vlastního objevování“ (Viz ).

V dalším slohovém cvičení by se pak děti měly zamyslet nad tím, zda mohou bezmezně věřit České televizi. Jistě by aspoň jeden z žáků narazil na rozpor, kdy České televize tvrdila, jak byli obránci Hadího ostrova Rusy zabiti s tím, že kdo tvrdí něco jiného, šíří proruskou propagandu. Později se ovšem ukázalo, že nebyli zabiti, ale zajati. A to, co bylo včera „ruskou propagandou“, náhle přenášela i Česká televize jako fakt.

Je na čase si přiznat, že české školství je vážně nemocné, a to již od nejranějšího stupně. A že tato nemoc není zapříčiněna lidmi, jako je M. Bednářová, ale jedná se o chorobu systémovou, kdy jsou děti vychovávány k jednostrannému pohledu na svět bez schopnosti diskuse a bez znalostí nezbytných pro jakoukoli argumentaci.

Výsledkem jsou potom velmi slabé bakalářské a magisterské práce v oborech humanitních, kdy titul dostane zejména ten, kdo prokáže „správný ideologický pohled“ bez ohledu na nedostatečné seznamy literatury, mělkost textu a četné gramatické chyby.

České školství nevede k pravdě. Vede k omezenosti a fanatismu. V takovém prostředí ovšem demokracie nevzkvétá. Zato udavačství a cenzuře se v takové půdě daří měrou nebývalou.